Rakouská bezpečnostní a vojenská politika a regionální vojenská spolupráce

Abstract

Stať analyzuje přístup Rakouska k otázkám bezpečnostní spolupráce ve střední Evropě. Rakousko dospělo k velmi pružné definici svého statusu. Současná bezpečnostní a obranná doktrína jej nedefinuje jako neutrální, ale jako nezúčastněnou zemi. Navíc zavádí princip evropské solidarity. Neutralita je ovšem i nadále citlivou otázkou, která rozděluje rakouskou společnost. Regionální spolupráce vytvořila novou regionální platformu a dosáhla pozitivních výsledků v několika politických sektorech. Její skutečný politický potenciál se ovšem ukáže teprve v budoucnosti, především v procesu rozšíření Evropské unie (EU). Bezpečnostní oblast spolupráce se rozvíjela s jistou dynamikou. Potvrdila zájem a připravenost vojáků i expertů spolupracovat. Nicméně význam spolupráce zůstává omezený. Příčinou je především to, že prioritní zaměření Rakouska na západ jej po většinu 90. let odvádělo od aktivní regionální politiky. Druhý a z dlouhodobého hlediska ještě závažnější důvod je, že status Rakouska jako nezúčastněné země brání spolupráci v nejdůležitějších oblastech - v oblasti obrany, sdílení citlivých informací, sdílení, a tedy snižování nákladů na přezbrojení a modernizaci ozbrojených sil i obranné infrastruktury.