Měnící se paradigmata: Mezinárodní vztahy v postkomunistickém Rusku

Abstract

Zánik SSSR a jeho marxistické ideologie, opětné vynoření Ruska jako samostatné, nezávislé entity a
změny po skončení studené války přinutily Rusko redefinovat své národní zájmy a provést
významné úpravy ve sférách zahraniční politiky i pojmové základny mezinárodní strategie.
Stať se zabývá vývojem disciplíny mezinárodních vztahů v Rusku v průběhu 90. let. Přitom se její
autor snaží rozlišit a popsat hlavní teoretické přístupy a zahraničněpolitické školy v zemi, nastínit
problematiku ruské diskuze o mezinárodních vztazích a zobrazit institucionální dimenze
postkomunistických mezinárodních studií.
V postkomunistickém Rusku existovalo a existuje několik škol zahraničněpolitického myšlení, lišících
se v konceptuálních základech i v přístupech ke konkrétním mezinárodním problémům. Ve druhém
pokračování své stati se autor konkrétně zabývá neomarxismem, pravicovým radikalismem,
postmodernismem a snahou dosáhnout zahraničněpolitického konsenzu v této oblasti.
Přitom dochází k následujícím závěrům: 1) Ruské mezinárodní studie v 90. letech prošly velmi
rychlou a dramatickou transformací. 2) V současné době v této disciplíně sice dominuje
realistická/geopolitická škola, ale zároveň se vytvářejí určité alternativy pro převládající
paradigmata. 3) ruští vědci dosahují významných úspěchů zejména ve zpracování dějin diplomacie a
současné ruské zahraniční politiky. 4) Mezinárodní studie změnily svůj status a transformovaly se z
elitářské disciplíny v normální. 5) Díky demokratizaci, demonopolizaci a normalizaci disciplíny
mezinárodních vztahů vzrostl počet výzkumných středisek zabývajících se mezinárodními studiemi
(včetně regionálních). 5) Mnohé univerzity a nevládní výzkumná střediska se sice rozvíjejí značně
dynamicky, avšak některé institucionální složky (jako Ruská akademie věd či archivní/knihovní
systém) nejsou stále schopny zvládnout současné problémy. Kromě toho existují i problémy s jejich
koordinací.