Možnosti a limity OBSE při prevenci vnitropolitických konfliktů
Abstract
Proces rozpadu SFRJ a SSSR na počátku 90. let způsobil výrazné proměny charakteru bezpečnostních rizik. Primárním zdrojem destabilizace se staly vnitrostátní konflikty, většinou se silnou etnickou dimenzí. Angažování KBSE při řešení těchto konfliktů bylo v počátečním období zásadně reaktivní, tedy nikoli prev entivní povahy. V průběhu let 1990-1992 nicméně dochází k institucionalizaci KBSE a k vybudování nástrojů přímého preventivního angažování. Zkušenosti z posledního desetiletí ukazují, že není v možnostech žádné z mezinárodních organizací samostatně vykonáv at prevenci, urovnávání a postkonfliktní stabilizaci konfliktů na různém stupni eskalace. Pomocí svých operativních nástrojů - Vysokého komisaře pro národnostní menšiny (VKNM) a dlouhodobých misí - KBSE/OBSE již osm let pokrývá bezpečnostní problémy a nestabilní oblasti, z nichž některé dlouho stály či stále stojí mimo pozornost nebo akční rádius jiných mezinárodních organizací a institucí. Její nepostradatelné místo lze vymezit zejména v oblastech monitoringu, tzv. včasného varování, preventivní diplomacie a zprostředkování v konfliktech, které ještě neeskalovaly do stadia ozbrojených střetů. OBSE v roli jediné celoevropské bezpečnostní organizace působí i jako nestranný a všemi stranami konfliktu akceptovatelný zprostředkovatel, který do určité míry může vyvažovat jiné (často negativní) vnější zasahování. Slabostí OBSE s ohledem na krizovou prevenci a management je skutečnost, že není založena na bázi mezinárodněprávně závazného dokumentu a že nedisponuje žádnými mocenskými nástroji, použitelnými k sankcionování chování členského státu, který porušuje společně přijaté závazky. Všechna akta, společně signovaná představiteli členských států, mají deklarativní, právně nezávazný charakter. Také oba nástroje OBSE k prevenci vnitropolitických konfliktů jsou ze zmí něného důvodu založeny na principu tzv. Soft law a nedisponují žádnými silovými nebo donucovacími prostředky. Jejich doporučení nejsou samotnou OBSE efektivně vymahatelná. S ohledem na tyto skutečnosti jsou možnosti OBSE ochromeny při urovnávání ozbrojených konfliktů, etnopolitických konfliktů, kde proces separace dosáhl konečného stadia, a všude tam, kde chybí vůle k dosažení politického urovnání situace či účinná podpora aktivit OBSE ze strany jejích členských států. Přes uvedená omezení a naprostou nevhodnost nasazení v podmínkách vyhrocených ozbrojených střetů, VKNM a dlouhodobé mise v současnosti představují nejdůležitější nástroj přímé "terénní" prevence a monitoringu vnitrostátních konfliktů.
Author Biography
Erik Siegl
Erik Siegl v letech 1995-2000 studoval obor historie a etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1999-2000 obor politologie, evropská studia na Philips Universitiit Marburg (SRN). V březnu 2000 pracoval na výzkumném grantu Sasakawa Young Leaders Fellowship. V letech 1999-2000 se jako spoluřešitel podílel na výzkumném projektu Ministerstva zahraničních věcí ČR. V současnosti je externím přispěvatelem časopisu Respekt.