Czech-Portuguese Relations – History, Intensity, Tendency

Abstract

Současná geografická a populační kapacita České republiky (78 864 km2, 10 300 000 obyvatel) a Portugalské republiky (92389 km2, 9 900 000 obyvatel) jsou si velmi podobné a společná lokalizace v Evropě vybízí k domněnkám o četných kontaktech. Avšak Zásadně odlišná geopolitická  situace a strategické zájmy obou států omezily možné setkávání na minimum. Český stát řešil po větší Část své historie problém uchování státnosti v drtivých tlacích z východu i ze západu. V období velkých zámořských objevů byl zmítán nábožensko-mocenskými spory a v 16. a 17. století definitivně ztratil možnost přímého napojení na rozvojovou atlantickou oblast. České myšlen a česká kultura přijímály podněty především z německé a slovanské oblasti, méně z Francie, z Itálie z Anglie. Teprve koncem 19. století se Češi blíže seznamovali s národními kulturami vzdálenějších částí Evropy. Sám český stát velmi často měnil podobu a z bezpečnostních důvodů se ukrýval v personálních uniích a v dynastických seskupeních, jakými bylo soustátí Jagellonců anebo monarchie Habsburků. Vytvoření Československé republiky se ukázalo jako nadějný, ale nakonec neúspěšný experiment; unie českého a slovenského národa ve vypjatých okamžicích dějin 20. století dvakrát neobstála. Portugalsko bylo naproti tomu vždy orientováno na moře a na zámoří. Dějiny tohoto státu se odvíjely nejprve jako křesťanský postup proti arabskému živlu v rámci reconquisty. Portugalsko tento proces uzavřelo (na rozdíl od Kastilie a Aragonie ~ Španělska) velmi brzy a ihned přeneslo boj na africké území. Dobytím Ceuty v roce 14 i 5 začalo jako první evropská země budovat obchodní říši v několika světadílech a impériu věnovalo veškerou národní energii. Od fáze zřizování prvních obchodních faktorií až po závěrečnou etapu administrace osídlovaného koloniálního commonwealthu, chápaného nikoli pokrytecey za pevnou součást národního organismu, se Portugalsko upínalo na děje probíhající na mořích, v Asii, v Americe a v Africe. Evropská základna neměnila svůj vnější tvar, po staletí trvala na katolictví, v zahraničních vztazích se opírala o spojenectví s Velkou Británií. Zcela odlišná povaha vnitrozemského a prostorově i politicky nestabilního středoevropského útvaru na straně jedné a stabilní státní jednotky aktivní na mořích i v zámoří na straně druhé předurčily intenzitu česko-portugalských kontaktů.