Teorie státní suverenity a praxe intervence

Abstract

V posledních letech se suverenita, klíčový pojem vestfálského mezinárodního uspořádání, stala terčem kritiky vycházející jak z oblasti mezinárodních vztahů, tak i z mezinárodního práva. Tradiční koncepci státní suverenity jako danosti, objektivní, neměnné a absolutní skutečnosti, kterou je možné nezaujatě pozorovat a zkoumat, značně zpochybnily postmoderní filozofie i postvestfálská realita. Stať se snaží dokázat, že státní suverenita je v zásadě moderním vynálezem, jehož zásluhou se do pozice dominantního prvku mezinárodní scény dostal a dosud v ní vydržel národní stát. Přehled myšlení o suverenitě, jak se v průběhu staletí postupně vyvíjelo, je jasným svědectvím o tom, že mezi tou kterou koncepcí svrchovanosti a věděním dané doby existuje přímá vazba. K suverenitě by se tedy mělo přistupovat jako k historické a geografické proměnné, jako k sociálnímu a kulturnímu konstruktu, jako k teoretickému námětu i k reálnému výsledku politického diskurzu. Stať se zabývá proměnlivým a citlivým definičním rozhraním mezi státní svrchovaností a intervencí, která se v poslední době stává stále častější otázkou mezinárodněpolitické teorie i praxe. V důsledku humanitárních intervencí 20. století, především pak misí z posledních desetiletí, se rozpoutala velmi živá diskuze o vztahu mezi suverenitou státu a suverenitou jednotlivce, mezi univerzalitou a jedinečností, mezi kulturní a politickou identitou, mezi lidskými právy a právem národů či států, mezi konsenzem a kompromisem. To vše v současnosti výrazně ovlivňuje sféru mezinárodního práva a mezinárodněpolitické praxe. Kritický přehled úspěchů i neúspěchů mezinárodního společenství v oblasti humanitárních intervencí nabízí pohled jak na slibné, tak i rizikové aspekty současného úsilí o nové promýšlení a redefinici suverenity. Vzhledem k tomu, že se konceptualizace státní suverenity i ospravedlňování humanitárně motivovaných intervencí před domácí i celosvětovou veřejností odehrává prostřednictvím jazyka, autorka této stati klade důraz na politiku pojímanou jako konverzaci, pro niž jsou naprosto zásadními a nezbytnými podmínkami pluralita slovníků, respekt ke kulturní diverzitě a celková otevřenost.