Moderní geopolitické teorie v USA

Abstract

Geopolitika jako věda, která se snaží zkoumat a vysvětlovat, jak je mezinárodní politika ovlivňována svým geografickým rozměrem, není a nikdy nebyla výsadou pouze německých myslitelů. Pejorativní zabarvení tohoto slova z důvodu asociací poukazujících na problematický vztah geopolitiky a praktické zahraniční politiky expanzionismu Německa, který se svými hrůznými důsledky vyvrcholil v průběhu druhé světové války, bezpochyby autor této stati zeslabí, neboť seznamuje čtenáře s nejvýznamnějšími americkými geopolitickými teoriemi, které vznikly po skončení druhé světové války. Ve 2. polovině 20. století se USA stávají centrem dění všeho podstatného, co ovlivňuje obor teorie mezinárodních vztahů, a vzniká zde též většina moderních geopolitických teorií, které není třeba tabuizovat, neboť nesouvisejí s nacistickou ideologií či s politikou ospravedlňování útočné války. Stať je rozdělena do dvou částí. V první z nich jsou popsány nejvýznamnější americké bipolární geopolitické teorie, které vycházejí ze soupeření velmocí USA a SSSR v období studené války, přičemž ostatní aktéři mezinárodních vztahů jsou odsunuti spíše do pozadí. Kořeny bipolarity, i když odlišné od bipolarity studené války, nalezneme rovněž v některých předválečných geopolitických teoriích, které jsou v úvodu této části stručně popsány. Jde zejména o teorii Halforda J. Mackindera, která na dlouhou dobu ovlivnila další vývoj geopolitické vědy a stala se výzvou pro mnohé představitele praktické mezinárodní politiky. Na pomezí klasické a moderní geopolitiky je dílo Nicolase J. Spykmana, jehož geopolitická koncepce se snaží vypořádat s hrozbou poválečné komunistické expanze. Spykmanův a Mackinderův přístup koriguje v 50. letech Donald W. Meinig a o dvě desetiletí později ryze realistická teorie Colina S. Graye. Druhá část obsahuje multipolární, respektive pluralistické americké geopolitické koncepce, které - zjednodušeně řečeno - považují mezinárodní vztahy za interakci většího počtu aktérů, jimiž nemusejí být pouze státy. Již v 60. letech, v období relativního uvolnění napětí mezi dvěma velmocenskými bloky, přichází Saul B. Cohen s teorií geostrategických a geopolitických regionů, která obohacuje tehdejší bipolární vidění světa o silný prvek multipolarity. Na počátku 80. let se rozvíjí tzv. nová geopolitická škola, která odmítá redukcionismus bipolárních teorií a jejich geografický determinismus nahrazuje posibilismem. A nejnovější fenomén - tzv. kritická geopolitika 90. let - ničí bipolární myšlení prostřednictvím pluralist ického přístupu, jenž se zabývá zejména alternativními geopolitickými procesy, jako jsou např. odstředivé a emancipační tendence periferních oblastí či rostoucí regionalizace a heterogenita geografického prostoru.